Stačí tvrdě makat, nebo trénovat s rozumem a mít to nejlepší vybavení?
To je téma, které mnoho lidí řeší. Velmi často vidím kolem sebe, jak si triatleti kupují poslední technické vychytávky a očekávají, že je právě tyto hi-tech novinky pokunou ve výkonosti, nebo jim pomůžou se kvalifikovat na Havaj. Ano, je super, že technický vývoj jde neustále kupředu a že máme dnes k dispozici takové možnosti, o jakým se nám před 20 ti lety ani nezdálo.
Ale tenkrát to šlo také a bez aero kol za 250.000.-, měřičů výkonu a top regeneračních pomůcek. Asi jsme o to více trénovali a nespoléhali se jen na techniku. Když si dnes otevřu svůj tréninkový deník z roku 2000 a dívám se, co jsem byl schopný odtrénovat, tak se nedivím, že jsem byl schopný jezdit časy pod 9 hodin a vyhrát Ironmana. Prostě jsme makali a doufali, že to tělo vydrží a že ten výsledek někdy dopadne.
Ještě teď si vzpomínám na soustředění na Gran Canarii, kde jsem s Karlem Hájkem běhal kilometrové úseky kolem kanálu v časech 3-3:10/km, což je pro mě nyní naprosto nepředstavitelné. Filip Ospalý, kterého jsme při jednom úseku předbíhali nechápal co a proč to tak běháme... ( sám trénoval na OH). Nebo když jsem jel sám kolem ostrova, vrátil se s hlaďákem a ještě šel na bazén v El Tablero plavat tempové 200 ky... Prostě jsme makali a díky tomu měli výsledky. Jediné, co jsme používali byly sportestry, ale neměli jsme pořádně změřené prahy, takže šlo spíše o změření aktuálního tepu, než o nějaký řízený trénink.
Dnešní doba je jiná. Každý má pocit, že díky kolu za 250.000.- a hákovému závodu to pojede samo... To je vidět třeba na výsledcích a rozdílech mezi kvalifikačními závody, kdy spoustu závodů je skoro hákových se jezdí časy kola kolem 4:40 a pak na Havaji jsou rádi, když to dají za 5:15.
Při soustředěních je to hlavně o tom mít co nejvíc fotek na Instagramu, nebo na Stravě, místo toho, dát 40 tréninkových hodin za týden. Sice tvrdím, že není důležité, jak jsi rychlý, ale jak u toho vypadáš, což je pravda, ale na soustředění se má makat a dát si pořádně do těla. Tam je na to čas a tam se dá najet pořádně objem.
To už poznal i David Procházka, který má můj neskutečný obdiv za jeho vůli a pracovitost. Minulý týden zvládnul celkem slušné objemy (foto níže) a moc se těším, že David po letech stagnace konečně bude jezdit stabilně časy pod 9 hodin.
Samotné vybavení je dnes kapitola sama pro sebe. Všechny firmy, které vyrábějí pro triatlonisty vybavení moc dobře pochopily, že se zde točí obrovské peníze a že triatleti na rozdíl třeba od běžců jsou ochotni tyto peníze rádi utrácet. Jen je potřeba, jim ukázat, že právě jejich nový produkt je zrychlí o 20´´ na 40 km časovky:)
Když si vzpomenu na moje začátky, bylo to úsměvné. Můj první Ironman byl v Klagenfurtu 1999. Jel jsem ho na ocelovém silničním kole Author ( viz foto ) a i přesto, že to byl můj první IM závod, jel jsem ho za 8.43 a kvalifikoval se na Havaj, kterou jsem ten rok vyhrál. Kolo jsem jel tuším kolem 4:40. Bylo by zajímavé, jak bych jel, kdybych měl dnešní top kola, která spíše připomínají rakety, než silniční kola :-)
Pokrok nezastavíš. To je jasné a je to dobře. Ale spíše mě udivuje, že místo nových kol Lightweight, nebo nové helmy by měli lidé spíše investovat do sebe a jít třeba na testy, aby věděli kde jsou jejich Aerobní prahy na čem pak mají závodit.
Z praxe moc dobře vím, že není moc lidí, kdo to májí prahy přesně změřené a hlavně že podle toho jezdí a snaží se tyto prahy posouvat.
(rozuměj že na stejné, relativně nízké zátěži jsou schopní jet, nebo běžet rychleji)
Praxe je taková, že spíše závodí na vyšší intenzitě a pak na to doplatí a musí zpomalit.
Pokud budu chtít reálný příklad, tak nové aero kola , např. Zipp při rychlosti 33km/h podle tabulek můžou uspořit 7 minut na trati Ironmana.
To je super. Ale pokud se zaměřím spíše na efektivní trénink a budu pracovat na rozvoji aerobního prahu a za dobu přípravy se mi povede zlepšit se na AEP o 15 vteřin/km , tak při maratonské porci jsem někde na 10 minutách, které jsem správným tréninkem zrychlil. A nemyslím si, že takový borec má na závod klasické hliníkové kola, které se srovnávali v testu kol.
Vše je o efektivním tréninku a o disciplíně. Nikdo z nás nemá čas na 30 hodin tréninku týdně, tak právě prote je potřeba mít všechny tréninky jasně stanovený cíl a vědět proč to trénuji a co tí m přesně rozvíjím. Najíždění prázdných kilometrů v ,, šedé zóně ,, je zbytečné.
Každý trénink musí mít ,, koule,, jinak je to jak jsem již řekl sezení na kole bez cíleného efektu.Slušný výsledek na dlouhém se dá zvládnout i s 15 ti hodinami tréninnku týdně.
Takže spíše, než pro top vybavení jděte někam na testy a zajímejte se spíše jak trénovat a jak svojí výkonnost posouvat. Uvidíte, že to bude dávat větší smysl a vy za zlomek ceny co byste zaplatili zapř. za kola budete jezdit mnohem rychleji.
