Pavlína Šimková - ,,from zero to hero,,

12.06.2018

 

 

Marná snaha

 

Aby to bylo úplné, tak se vrátím trochu na začátek svého sportování (pokud nepočítám občasné lekce pilates, aerobiku, posilovny, lyžování, potápění a hraní golfu

V červnu 2014 jsem se jako doprovod zúčastnila Czechmana, Lákalo mě zkusit triatlon v hobby vzdálenostech ale já jako standardně bez fyzičky a mé mizerné plavání hrozilo tak utopením po 200m a tak jsem se neodhodlala to zkusit ani další roky.

 

 

V té době jsem neuběhla ani 5km vkuse, běhala max 1x týdně 3,5km a když jsem se přihlásila na nějaký běžecký závod v domnění, že začnu pravidelně běhat, tak to dopadlo vždy podobně: 3 měsíce do závodu: „času dost“ - 2 měsíce do závodu: „asi by to chtělo začít trochu trénovat“ - měsíc do závodu panika: „a sakra už musím trénovat“ a začala běhat častěji a závod jsem přežila s psychickým i fyzickým vypětím a předsevzetím „příště budu více trénovat“. Dopadlo to vždy stejně ….

Dokonce jsem si po 20 letech koupila běžky a absolvovala téměř bez tréninku Jizerskou25. V nadšení, že jsem přežila, tak následovala Orlická20, kde už to tak slavné nebylo a měla jsem pocit, že umřu….

 

 

 

 

 

Trocha statistiky z té doby:

09/2013 Adidas women 5km    0:33:58

04/2014 Pardubice 7km             0:46:10

05/2014 KV ½ relay                     1:11:00
09/2014 Birell 10km                    1:11:20

01/2015 Jizerská25                      3:18:15

02/2015 Orlická20                       3:40:10

 

 

 

 

Když začně Pájuna sportovat

Rok 2016 nastal zlom. Změna v soukromém životě a v červenci jsem si řekla, že se sebou ještě něco udělám. To léto jsem shodou okolností potkala Honzu Kubeše před víkendem, kdy se konal Hamrman a já se stavila zafandit kolegyním, které závodily. To byl impuls, který jsem asi potřebovala – veřejně jsem na místě prohlásila, že příští rok absolvuju Hobby Hamrmana.Ještě to léto jsem s kolegyní absolvovala MiniTriPrague a tam mi došlo, že takhle to opravdu nepůjde. Plavání ve Vltavě v protiproudu mým mizerným stylem bylo strašné, kolo se ještě dalo, ale běh bych snad ani nenazývala během. Cíle byly jasné: naučit se plavat kraula, více jezdit na kole a pravidelně běhat.

 

Od října jsem začala plavat se skupinou eTriatlon, kde mě Petr Valeš a jeho trenéři naučili základy plavání. Tam jsem také potkala Báru Soukupovou a s jejich skupinou Adventní běhání začala od prosince velmi pravidelně běhat a překonala i pro mě zatím nedosažitelné vzdálenosti nad 15km.

V březnu 2017 jsem s eTriatlonem absolvovala týden soustředění na Kanárských ostrovech, uplavala v oceánu 1,5km a poprvé v životě jela na kole víc jak 50km …. přežila jsem a týden na to si zaběhla první ½ Maraton.

 

 

A začala sezóna triatlonu. V té době jsem pravidelně plavala, jezdila na kole s holkami a pravidelně běhala bez nějakého přesného plánu.

Na TRI Poděbrady jsem trochu zapomněla jíst na kole a při běhu mi došlo – dobré poučení. Opravu jsem si zkusila na TRI Lysá – pohodový přátelský triatlon a další už byl Hamrman, kde jsem absolvovala Sprint vzdálenost a konečně si to užila.

 

07/2016 TriPrague           (380-18-4,2) 1:35:21,7

09/2016 Night Run 10km                      1:01:05

03/2017 Prague 1/2M                            2:03:29

05/2017 TRI Poděbrady (700-30-7)     1.58:48

06/2017 TRI Lysá             (600-35-7)     2:08:00

07/2017 TRI Hamrman  (750-20-6,5) 1:35:52

 

 

Neskončit dokud nedosáhnu cíle

 

Už nevím, jak mě to napadlo, že by bylo fajn zkusit absolvovat 1/2IM vzdálenost. A abych závod nejen přežila, ale si ho i v rámci možností užila, tak jsem se rozhodla vzít trenéra a připravit se trochu systematicky. Abych si to nerozmyslela, tak jsem si koupila startovné na Czechmana a oslovila Honzu Strangmullera, zda mě bude trénovat. Souhlasil a tak v listopadu 2017 začala má 7 měsíční příprava.

 

Chvíli mi trvalo, než jsem si na tréninky zvykla a začala plnit tréninkový plán. Používáme aplikaci Training Peaks a je tam velmi rychle vidět, jestli člověk odtrénuje co má. Červené je když plánovaný trénink nejdete vůbec, žluté, když ho nejdete celý a zelené , když se splní jak má.

Na počátktu to celé svítilo červeně a žlutě :-)

Až po zhruba měsíci se barvy začaly měnit a postupně se to začalo více zelenat.

 

Nejhorší pro mě bylo běhání na tepy v aerobní zóně a nutnost zpomalit a ani rychlejší tréninky. Podle Honzy jsem chodila zbytečně rychle a nutil mě běhat pomaleji, což bylo při běhu s holkama trochu problém. No ani ty rychlé, intenzivní věci nepatřily k mým oblíbeným ( stále nepatří :-) ) Kolo na trenažéru bylo utrpení a cokoliv delšího, než hodina bylo za trest. Tady mě pomohlo sledování filmů.

 

Co mě ale bavilo bylo plavání. Nějaký základ už jsem měla a společné tréninky 2-3x týdně ( 1x týdně jstále chodím s holkama běhat ranní Prahou ) mi vyhovovaly. Zlepšila jsem styl (i když je stále na čem pracovat), naučila se kotoulovky, starty z bloku a postupně se dostala až na hranici 4 km. Svůj první test na 3,8 km jsem dala za 1:10, což je do budoucna dobré znamení :-)

 

 

V březnu 2018 jsme společně vyrazili na soustředění na Mallorku. Tady jsem s klukama za týden dala cca 750 km na kole a celkem odtrénovala kolem 30 hodin! Kdyby mi to řekli, co tam plánují trénovat, nikam bych nejela :-)

 

Ne, myslím, že to bylo fajn. Jezdili jsme, ale nikdy jsme na kole nezapoměli si dát nějaký ten zákusek, nebo zmrzlinu.

 

 

Královská etapa Alcudia-Palma-Alcudia a pro mě našlapaných rekordních 175km v rámci 1 dne pomohlo rozptýlit mé obavy ze závodních 90km. Sice mě Honza provokoval, ať to dojedu na 180km, ale už byla tma a navíc pršelo...

 

 

 

 

Na jaře nastala i změna přípravy v běhu a místo delších pomalejších běhů přišly na řadu úseky a teror na tempo pod 5min/km. Výsledek se dostavil na pražské půlce, kde jsem si nejen splnila svůj cíl zaběhnout pod 1:55 (real time 1:53), ale v porovnání s rokem minulým jsem zrychlila o 10min.

 

 

Dva týdny před Czechmanem jsme si projeli cyklistický závodní okruh. Kromě pár menších kopečků je trať tovinatá a docela sympatická. Zkoušíme plavání na volné vodě – mám trochu problém držet směr a bude potřeba víc koukat dopředu a hlídat si bójky, abych si zbytečně nenaplavala.

Poslední přípravy před dnem D ve znamení plavání v neoprenu, test závodní vzdálenosti, kratších výběhů po kole, aby si nohy zvykly rozhýbat a poslední týden ještě projížďky na TT časovce, kterou mám půjčenou a snažím se zvyknout na jiný posed.

 

Suma sumárum přípravám jsem dala maximum a teď už si to jen užít!!!

 

Cíl je dokončit a vyzkoušet si, co to udělá. Mým tajným cílem je 6 hodin, ale pragmaticky napočítáno mám časy 0:40-3:15-2:15 + depa.

 

Czechman (1,9-90-21,1)

 

Zabaleno, vše naloženo a jede se. Překvapivě jsem i dobře spala, což se mi standardně před závody nestává, ale jsem ráda – čeká mě dlouhý den.

A bude výživný - předpověď krásného slunečného dne by mě těšila, kdybych se chystala k vodě, ale na závod to tak super už nebude.

 

Dorazila jsem na místo, zaregistrovala se, potkala pár známých, obhlédla depo, rozptýlila nervozitu společnou přípravou s Eliškou, oblepila startovním číslem všechno možné, připravila kolo a dle instrukcí trenéra před odevzdáním do depa ho kousek projela.

Není nic horšího, když při jízdě zjistíte, že jste píchli a neumíte vyměnit galusku!!! ( to se prý budu učit měnit ) Bylo 20 min do uzavření depa a tak nebylo moc času. Naštěstí dorazil trenér, vzal své zadní kolo a vyměnil ho za mé píchlé – co na tom, že je jiné, bylo to rychlé řešení a nebyl čas na hrdinství. Prý mu jelo dobře na Havaji... škoda, že to byl 90 mm vysoký ráfek.. Snadnebude moc foukat...

Tak už jen nepíchnout znovu, jinak končím…..

 

Vše v depu a máme ještě hodinu do startu. To už jsme společně s Bárou, která také závodí a Ivanou naší psychickou a případně technickou podporou.

Dám si solné tablety ( už jsem jich měla tak 10 ), banán a pravidelně piju ionťák, který mám u sebe. A je to tu!

20min do startu se nasoukám do neoprenu, lehce se rozplavu se a upravím neopren.

 

RACE!!

SWIM (40:30,7)

Letošní ročník startuje rekordní počet žen a máme možnost startovat z ženského koridoru. Toho využívám a držím se co nejvíce vpravo, abych byla ušetřena boxování a třenic. Startovní výstřel na vteřinu přesně a na 700 závodníků vyráží vstříc 1,9 km plavání.

Na začátku jsem trochu ztratila směr a vydávám se víc vpravo a tak se vracím zpět k bójkám. K první otočné asi po 800m mi to připadá nekonečné, občas mě někdo polechtá na nohách a nebo utlačuje, ale mezi chlapama by to bylo určitě horší. Srovnávám si tempo, držím směr na další bójky a už se blíží konec plavání.

Čas je ok, ale mám na čem pracovat. V tréninku to umím o 3 min rychleji... no ale na první závod je to dobré...

 

 

T1 (3:19)

Lezu z vody, překvapivě i vybíhám, rozepínám neopren a sundavám horní část, beru BIKE tašku, strhávám neopren. Nasazuju helmu, brýle, číslo na záda, tretry naboso, odhazuju tašku a běžím pro kolo.

 

BIKE (3:15:45,8)

Vydávám se na cyklistickou trať ve dvou okruzích po 45 km. Tepovka mi rychle vystoupala, tak se snažím trochu zklidnit a neuhnat to. První kolo jede dobře, i když mě předjíždí dost chlapů a pár holek. Mám radost, kolik jich bylo v plavání pomalejších než já, ale i tak si uvědomuju, že na kole se teprve láme chleba a pár minut v plavání mě nezachrání. Snažím se držet svižné tempo, netočit na sílu a hlavně jíst a pít. První kolo mám za sebou. Dávám si dávku solných tablet a na občerstvovačce půlku banánu. Najíždím do druhého kola a tam už to tak slavné není. Docela fouká, zvlášť na otevřených pasážích mezi poli a už to tak rychlé v některých pasážích není a vím, že ztrácím rychlost. Snažím se alespoň využít sjezdů a pořádně to rozšlapat. Na občerstvovačce doplňuju pití a čeká mě posledních 30km. Okolo 75km mě předjíždí Bára. No nic, na kole ještě musím zamakat. Přijíždí Honza, kontroluje, jak jsem na tom, povzbudí mě a už se blíží cíl druhého cyklo kola. To už dojíždím do místa, kde ti rychlejší už běhají. Vytáčím nohy do cíle, sesedám a mířím do depa.

 

 

 

 

T2 (4:05)

Beru RUN tašku, sundavám helmu, přetáčím číslo, beru ponožky a boty, zobnu solné tablety a vyrážím na závěrečný půlmaratón.

 

 

RUN (2:13:23)

Vybíhám z depa a už po pár metrech vím, že to nebude snadné – vedro, nohy těžké a nechce se jim moc kmitat a bolí stehna.

Na začátku okruhu povzbuzuje Ivana a chvíli vedle mě jede Honza a snaží se dodat energii a motivaci. Prvních 5-6km ale nejsem schopná udržet hlavu a běžet kilometr v kuse. Trať je naštěstí částečně i ve stínu, tak se snad neuvařím. Trať je v okruzích s otočkami a je fajn, že míjím ostatní závodníky (funguje holčičí soudružnost a zdravíme se a povzbuzujeme). Před první otočkou vidím Báru asi 2km přede mnou a po první otočce Janu s Robertem s odstupem taky cca 2km za mnou.

To mě trochu vyburcuje, abych si náskok udržela. Na občerstvovačkách, kterých je dostatek, leju vodu na hlavu a zátylek a snažím se ochladit. Zabírá to a chytám strojové, i když pomalejší tempo. Jen mi z toho trochu čvachtá v botách J. Mám trochu strach, aby mě nechytl žaludek, který po kole zatím drží a tak trochu riskuju a dávám si kolu, na kterou jsem dostala chuť. Překvapivě mi to sedne a tak to každou 2. občerstvovačku opakuju. Ve směru na 2.otočku vidím Elišku, která dojíždí kolo, zamáváme na sebe. Na druhém běžeckém okruhu Elišku, která má podobnou krizi jako já na začátku, povzbuzuju ať překoná začátek, míjím Janu v protisměru v podobném odstupu jako předtím a pro mne na 16.km Elišku předbíhám, v protisměru míjím Roberta a mířím do posledního okruhu. Hlava funguje a tak na poslední 4km trochu zrychluju, předbíhám chodící chlapy a už se blíží poslední zatáčka směrem k cíli, fanoušci u tratě, kteří mě ženou do cíle. Tady jsem si opět ověřila, že jsem spíše vytrvalostní typ, který se rozebíhá až po cca 7 km závodu :-)

 

S úsměvem se hrnu po modrém finisherském koberci do cílové brány! Vítá mě Ivana, kterou objímám a mám kousek k tomu, abych se rozbrečela.

Gratulace od Báry, trenéra k dokončení, medaile na krk a je to doma!!!

 

FINISHER 6:17:03,5

 

 

 

 

A CO DÁL?

 

Podle trenéra byl tento rok spíše o obecné přípravě a o tom si postupně zvykat na zátěž bez zranění. To se povedlo. Do budoucna bude potřeba zamakat na kole a začít jezdit i běhat delší vzdálenosti na úrovni Aerobního prahu, kde bych se měla při delších závodech pohybovat nejvíce. Cíl pro letošek byl Czechmanem splněný, ale sezóna nekončí a ještě si chci dát pár dalších střeďáků a přiblížit se 6 hodinám a třeba je i pokořit.

 

Vždycky mě víc lákalo všechno to krásné oblečení a doplňky v rámci sportu a i teď mě to nakoplo a doplnila jsem si výbavu. Pořídila jsem si neopren, který jsem si doteď půjčovala a udělala si radost novým mazlíkem – krásnou TT časovkou v černo-růžové barvě, kterou jezdila Radka Vodičková.

 

 

Stále mám neochotu trpět a je to často boj přesvědčit tělo a hlavně hlavu, že to jde víc a rychleji. Ať už v závodech nebo při tempových tréninzích. Honza mě pomohl tohle trochu v rámci tréninků překonávat, ale pořád je to silnější a někdy „vyměknu“. Ale i tak mi to dodává motivaci na sobě makat a posouvat se dál. Díky trénování ve skupině, kde společně plaveme s road2kona, se intenzivní tréninky překonávají lépe a je u toho i legrace.

 

Letos si zajedu ještě 2 střeďáky ( Lipnoman a Hamrman ) a pak se budu připravovat na konec srpna, kdy jedu s parťákem celý závod jako couple, tedy plavu, běžím a jedu na bruslích. Poslední 2 roky jsem absolvovala Gigatlon v rámci štafet (2016 inliny a 2017 silniční kolo)

Vzhledem k tomu, že jsem spíš vytrvalostní typ, tak je asi jasné, kam mé úsilí bude časem směřovat :-)

Prý dám příští rok Jizerskou 50 a taky Ironmana... ale tomu se zatím bráním... Ikdyž ... nikdy neříkej nikdy! Protože cíle, kterých se člověk neděsí nejsou ambiciózní:-)