GIGATHLON

09.08.2018

 

 

Závod očima Pavlíny:

Letošní Gigathlon byl pro mě již třetí ročník, ale vlastně to byla taková premiéra.

Poprvé jsem nebyla součástí štafety Team of 5, kdy každý člen absolvuje jen 1 disciplínu, ale závodila jsem ve dvojici a hlavně se nezranila!

Všichni, kdo absolvují tento závod sami v kategorii Single mají můj obdiv. Já absolvovala každý den 3 disciplíny, nejela ty nejdelší a časově nejnáročnější - silniční a horské kolo, ale i tak jsem se v neděli cítila dost unavená a moje svaly protestovaly a dávaly o sobě dost znát :-) Nedokážu si představit, jak bych dopadla bez pravidelného tréninku a letošní přípravy.

 

2018 větší výzva - den 1.

Letos jsme společně s Martinem závodili v kategorii Couple a já absolvovala každý den plavání, in-line brusle a běh.

 

Začalo se silničním kolem z Račic do Mostu k Matyldě, které jel Martin, a já pokračovala plaváním na 2 okruhy. Trochu se mi podařilo zakufrovat a vystartovala jsem na 2.bójku, ale chlapi na člunu mě vrátili na správný směr ;-). Plavání naměřeno 2,3km i s přeběhem na 2.kolo za 44min a průměrem 1:56min/100m. In-line na 7 kol na mokrém povrchu byla zkouška co udělají nové brusle a změna jízdy po pár tréninkových hodinách techniky jízdy. Trochu to klouzalo a nechtěla jsem to urvat a tak neděle nebyla nejrychlejší. Suma sumárum 28,8km v čase 1:20 a průměru 21,6km/h. Štafeta předána Martinovi na horské kolo a já měla čas si dát sprchu, najíst se a připravit na běh. Letošní trať na 16km byla výživná - převýšení 500m, výběh na hrad Hněvín a Široký vrch. Zajímavá pasáž nastala podél proti autodromu, kde bylo takové bahno, že se na úzké stezce nedalo udržet a člověk hledal způsob jak zdolat pár set metrů bez zranění. Já sklouzla jen do šípku ;-) Zdoláno za 1:44 v průměru 6:38min/km. Lýtka o sobě dávala ve stoupání vědět a upřímně jsem se těšila na každou rovinku a seběh.

 

 

 

 

 

 

2018 větší výzva - den 2.

Den druhý již v Račicich začal in-line bruslemi a i přes mokrý podklad to byla rychlá jízda díky skupince, kterou jsme vytvořili a 3 okruhy zdolali za 36,5min v průměru 24,4km/h a čekalo mě plavání na 1km. Upřímně dostat se spocená do neoprenu byl téměř nadlidský výkon. Poučení pro příště: nezapomenou pytliky!!! Odplaváno 1,1km za 22min. No umím to i lépe a na kanálu, kde jsou natažené liny je nejlépe vidět, jak se motám a plavu zprava doleva. Chtělo by to trochu rovněji a neztrácet čas neustálým narovnávánim směru. Předávám Martinovi štafetu na silniční a horské kolo a mám odhadem 3,5-4hodiny volno. Zvládla jsem sprchu, jídlo a pohotovostní masáž nohou (třísla a zadek po sobotě a bruslích začínají bolet a tuhnout). Přesně ve 13:00 vyrážím na finální běh na 11km okolo kanálu. Naštěstí téměř po rovině, ale i tak je to už trochu na morál, ale dala jsem 2 holky z jiných Couple týmů a s průměrem 5:18min/km jsem spokojená! Celkově nám toto dvoudenní sportování trvalo 15:34:14 a vyneslo 8.místo ze 14ti Couple týmů, které dokončily.

Zjištění: je to jen o hlavě a umění trpět. Trpět sice ještě stále moc neumím, ale motivace týmu funguje!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závod očima Honzy:

Protože od loňské Havaje stále léčím achilovku a prakticky neběhám, Gigathlon byl pro mě výzva a závod letošního roku. Po zkušenosti s Gigathlonem ve Švýcarsku, kdy jsme jeli team of 5 jsem věděl, že to bude těžký závod. Ne tak, jako v Arrose, kde díky brutálním kopcům prakticky všude, kromě plavání, ale i tak jsem tušil, že dva dny závodění nebude easy.

 

Týden před závodem jsem byl v Račicích, ale jako trenér skupinky 30 dětí, které s Tomášem Lukešem trénujeme, takže jsem měl možnost sice být v centru dění, ale časově jsem toho moc neodtrénoval. Věděl jsem, že musím jet celý závod na aerobním prahu, jinak někde skončím a vytuhnu. Původní předpověď počasí hlásila sluníčko, takže to mělo být v pohodě... Bohužel ta se změnila a celou sobotu propršelo, což v kombinaci s blátem učinila trasy MTB a běhu těžší, než pořadatelé plánovali.

Sobota- Wild Sathurday

Podle názvu soboty to tak také vypadalo...Silniční kolo se začínalo v balíku cca 50 lidí. Chvíli po startu začalo pršet. Paráda.. celý den před sebou a prší od začátku...

 

 

Trošku jsem čekal, že štafetáři co jedou jen kolo budou tahat špici,ale nejaktivnější ( tedy do prvních kopců ) byl David Sajner. Já jsem se snažil držet někde v popředí a nebláznit. Věděl jsem, že to bude dlouhý den. Po občerstvovačce začaly kopečky a balík se logicky rozdělil na ty, co váží 70 kg a na ten zbytek :-) Já byl samozřejmě v té druhé skupině. Kolo ve sjezdech nebrzdilo a déšť nepřestával.... Tepovka se v kopcích dostávala až ke 160, což je moje smrt a už dlouho jsem jí tak vysoko neviděl. Tělo na to proto začalo reagovat a již na kole jsem začínal mít křeče. Do Mostu jsme dojeli bez problému a průjezd Mostem byl neutralizován, takže byl čas si odskočit a najíst se.

Plavání po kole byla pro mě nová zkušenost. Dostat se do neoprenu po deštivé cyklistice nebylo easy. V průběhu prvního kola jsem ale dostal brutální křeče do stehen a hamstringů zároveň. Chvíli jsem přemýšlel co s tím, plaval na znak, ale moc to nepomáhalo. Při průběhu do druhého kola jsem snědl asi 10 AC salt a křeče přestaly.

 

 

Brusle byla pro mě velká neznáma... Sice vlastním celkem slušné fitness brusle,ale kolečka byla sjetá a bylo znát, že jsem je moc neudržoval. Proto jsem si od Nepáče půjčil frame se 120 mm kolečky. Jednou jsem to zkusil cca 10 minut, zjistil jsem, že se na tom nezabuji a celkem jsem se těšil na závod. Bylo mokro, ale brusle celkem držely a neustřelovaly, takže jsem mohl jet.

Bohužel se ale objevil další problém, který mají začínající inline bruslaři... ZÁDA.... Jezdit v předklonu bývá náročné a spoustu lidí s tím má problémy... My to měli ale těžší, že brusle byly až 3. v pořadí.... No nebudu se vymlouvat... nešlo to... záda bolely jako čert a z každého okruhu jsem jel 3/4 okruhu narovnaný. Mezitím mě míjely vláčky, které slibovaly zrychlení bez námahy, ale já je neuvisel žádný a když ano, tak jen chvíli... Takže jsem se dotrápil sám a v hlavě se připravoval na Horské kolo...

To jsem měl půjčené z Harfa Sportu a byl to TREK Procaliber - nejlehčí hardtail navíc v provedení Project one (zakázkový design).

Ač na biku umím jezdit, nepatřím k těm rychlejším jezdcům a v těžší technické pasíže není moje silná stránka.

 

 

 

Proto byla moje strategie dojet ve zdraví a pokud možno bez pádů. První okruh byl ještě celkem dobrý, ale díky dešti se podmínky ve druhém zhoršily a tam , kde jsem v prvním kole ještě jel, tak ve druhém jsem slézal, nebo se klouzal na bahně. Nakonec jsem spadnul jen jednou a celkem bez následků. Kolo se obalovalo bahnem a ke konci jsem byl rád, že jsem ho dopravil do cíle.

Po kole jsem přijel v dost zbídačeném stavu a měl jsem hlaďáka....a už jsem se nemohl dočkat, až poběžím...

Profil běhu a trasy přesně kopírovaly trať Velké Kunratické, jen měřily 16 km. Takže o běhu zde nemohla být ani řeč. Do kopce jsem chodil... z kopce jsem chodil... břicho bolelo (asi to přežrání ve stanu toasty) a těšil jsem se na nějakou rovinku. Konec běhu vedl v protisměru kola, těsně vedle plotu Mosteckého autodromu, kde celý den kvílely gumy trucků. Občas jsem se také podíval, ale to se mi jednou vymstilo... na bahnité cestičce jsem odjel někam do keřů ostružiníku. A protože se mi běh moc líbil, protáhl jsem si ho asi o 1 km na 17 km...

 

 

Neděle - Calm Sunday


Neděle slibovala lepší počasí, mírnější profily i kratší vzdálenosti. To vše jsme uvítali. Inliny jsme startovali Gundersenovou metodou, já 36 min za Pavlem Mužíčkem a 3 okruhy kolem kanálu byly celkem v pohodě. Ani ty záda už nebolela... :-)

 

Startoval jsem 3. ,ale asi 6 vteřin za mnou startoval Němec Schelling, který měl papírově o dost lepší brusle. To jsem poznal asi po 200m, kdy se kolem mě prohnal a nedalo se ho uviset. Takže jsem brusle dojel celkem v pohodě a vydal se ho stíhat do vody. Snažil jsem se zrychlit depa a už to více připomínalo triatlon. Žádné zdržování, jen co nejrychleji do neoprenu a pak do vody..

Kolo bylo už celkem pohoda.... jednak to nebyl balík, ale díky intervalovému startu časovka a také mě to více vyhovuje jet v rozumném konstantním tempu. Němce jsem dojel asi po 20 km, chvíli jsme jeli spolu a pak mu odjel ve sjezdu. Přece jenom je Trek Speed concept rychlejší , než běžné kolo bez hrazdy.

Silnici jsem dojel bez problémů a byl jsem zvědavý, jaký bude přesednout na horské kolo.

První pocity byly strašné. Celé se to houpalo a pozice byla oproti koze zase jiná. Už aby byl konec, říkal jsem si. Naštěstí trasa MTB části byla překrásná. Bylo to podobné, jako bych jezdil v Klánovickém lese, ale tady byly občas i kopce a skály. Prostě nádhera. No ale zadarmo to také nebylo. Snažil jsem se jíst a pít tak, abych v depu nemusel zase sníst co uvidím a pak mohl běžet. Takže pocit z MTB byl dobrý a čekala mě už jen poslední část -běh.

Ten vedl ven, z areálu Račického kanálu a kopírval kanál, ale po lesních cestách. První kolo se mi běželo všelijak, protože jsem asi 2 km rozhýbával ztuhlou achilovku a zlepšilo se to, když mi můj caddy Honza dal MP3. To jsem začal konečně běžet i kolem 4:30/km. Před cílem jsem viděl před sebou Němce Schellinga, se kterým jsem od počátku dne zápasil o celkové 3. místo. Již v průběhu běhu jsem ale registroval, že přijel po obou cyklistických disciplínách dost za mnou a teď jsem ho doběhl o jedno celé kolo. Nato, že neběhám prakticky celý rok je to celkem dobré. Sice ne, jako před rokem, kdy jsem byl v celkem slušné formě před Havají, ale na to, že se udržuji to jde. Před cílem mě manželka předala děti a společně s mým supporterem Honzou jsme doběhli do cíle.

 

 

 

Po několika dnech jsem zjistil, že mě nejvíce odrovnali asi brusle. Tolik puchýřů jsem dlouho neměl a ještě ve středu jsem měl oteklé kotníky z bot… Jinak to tělo zvládlo celkem slušně a za 3. místo jsem rád. Na víc jsem neměl. Myslím, že budu mít příští rok velké dilema, jestli startovat nebo zvolit místo Gigathlonu nějakou kvalifikaci na Havaj. Pokud doléčím achilovku, budu mít cíl Konu 2020.

Více fotek ze závodu najdete v galerii webu.