HARFA SPORT RIDE 2018

13.10.2018

Když jsem někdy před měsícem dostal nápad uspořádat jízdu Praha-Dráždany-Praha netušil jsem, že to ve finále dotáhneme do konce. Byl to nápad a spíše výzva, než promyšlená akce. Po létech, kdy jsme místo účasti na Ironmanu Havaj spíše běhali jsem letos (díky chronické bolesti kotníku) zvolil spíše kolo. Po bězích okolo Lipna nebo přeběhu Krkonoš a Jizerek to muselo být podobně náročné.

Původní plán byl 330km (ano, šlo by to i kratší cestou, ale z Ústí nad Labem se nám přes ty kopce fakt nechtělo). Termín akce jsem ohlásil a kromě dlouhé trasy jsem přidal i ,, dětskou,, (poloviční) trasu. Na tu se přihlásilo asi 6 lidí a na dlouhou také 6. Kluci z Harfa sport ještě vymysleli, že můžeme jízdu pojmout jako charitativní a za každý ujetý km každý zaplatí 2 Kč a Harfa sport tuto sumu jěště zdvojnásobí.

Start byl naplánovaný na 6:30 a skutečně se nám podařilo lehce po půl 6 vyjet. Měli jsme velké štěstí na počasí, protože předpověď byla luxusní. Sice ráno byla zima a teplota v níže položených místech byla 4 stupně, ale odpoledne slibovala předpověď skoro letní počasí.

Kromě 10 borců, kteří ráno vyjeli musím zmínit Ondru, který řídil Tranzita a staral se o nás po celou dobu naší akce.

 

 

Plán byl jednoduchý. Celkem 330 km při průměru 28km/h nám mělo zajistit, že přijedeme zpět rozumně a v Drážďanech budeme kolem 13 hodiny.

 

Od počátku, kdy jsme se od Harfy vydrápali na okraj Prahy a rychlost byla nízká, jsme začali postupně rychlostní průměr zvyšovat až na 32km/h. Tempo bylo svižné, ale snažil jsem se tahat špici po rovině a z kopce rychle a do kopce spíše zvolnit, aby nás uviseli i pomalejší cyklisti. Na jízdu jsem měl kolo BMC od Zbyška Jaroše, se kterým jsem si vyměnil kola a svého Treka Speed concept mu dal na Havaj.

Někde kolem 40 km jsme špatně odbočili a i přes neustálé naléhání Garmina, ať se vrátíme jsem ho neposlouchal a pokračovali jsme dál v jízdě. Terezín je pěkné město ... i okolní vesníčky. Nesmí se vám ale stát, že si díky tomu najedete cca 30 km navíc. Napadla mě hláška.... ,, je to sice dál, zato horší cestou,,

No sice jsme to všichni vzali celkem sportovně, ale jak se pak ukázalo časově nám to rozhodilo náš plán.

Po první pauze někde kolem Lovosic jsme opět najeli na krásnou silnici podél Labe a v rychlosti kolem 40 km/h se pomalu posouvali severním směrem. Někde kolem Děčína mě začala zlobit přehazovačka na vypůjčeném kole. Sice to byl top model Dura ace- DI2,ale kladka, který má napínat řetěz byla volná a nefunkční. Naštěstí mě s tím pomohl Tomáš, který vše rozebral a kladku opravil. Takže jsem mohl pokračovat, ale tato zastávka nás stála kolem půl hodiny.

Na území Německa jsem registovali velkou změnu na silnici. Ano, asfalt byl hladší, ale hlavně tam měli méně kanálů a ty také nebyly půlmetrové, ale jen malé a nemuseli jsme mezi nimi dělat slalom. Jak jsme se blížili k Drážďanů, do zad nám foukal velmi silný vítr. Ano, bylo to fajn, ale při představě cesty nazpět nám do smíchu moc nebylo.

Nakonec jsme na otočku do Drážďan dorazili až kolem 15 hodiny ( 2 hodiny později, než byl plán ) a na tachometru bylo 190 km.

Část naší výpravy zde ukončilo svojí cestu a část se k nám přidala, takže početní stav se moc nezměnil.

Ani jsme neměli čas si zajít někam na jídlo a zadali jsme Ondrovi za úkol koupit pizzu a někam nám jí přivézt. Oproti cestě tam, kdy jsme před Pirnou jeli přes kopec jsme nyní volili jednodušší a delší cestu kolem Labe po cyklostezce. Ano, byla to rovina, ale se silným protivětrem a s miliónem lidí na stezce, kterým jsme se museli vyhýbat.

Kousek před Bad Schandaou nás odchytil Ondra a my si s velkou chutí dali pizzu a doplnili láhve Pencem.

Už se začínalo pomalu ochlazovat, takže jsme na letní oblečení postupně začali přidávat další vrstvy.

Bylo kolem 18 hodiny a my byli stále na území Německa. No to bude ještě dlouhé, pomyslel jsem si ....

Do Děčína jsme jeli po cyklostezce, ale o slovo se už přihlásili čelovky a blikačky. Pár členů naší skupiny se tam odpojilo s tím, že už jim to stačí a že budou pokračovat vlakem.

My jsme udělali vláček a za doprovodu Ondry jsme přes Ústí jeli směrem k Lovosicím. Vítr nabral na síle a na špici to nebylo příjemné.

Občas nás s Tranzitem předjel Ondra a my se za něj poskládali a chvíli se schovali před větrem.

Všichni jsme toho měli už dost, ale zjistili jsme, že i přes to, že jedeme v noci se světlama se dá celkem dobře jet. Doprava byla minimální a díky jasné obloze to bylo příjemné.

Do Prahy na Harfu jsme dorazili kolem půlnoci a byli jsme rádi, že to máme za sebou a bez větších komplikací.

Ač byl původní plán 330 km, dali jsme 372km a všichni jsme si udělali nové osobáky v ujeté vzdálenosti. Nyní musíme spočítat kolik km každý ujel a kolik peněz se nám podařilo vybrat.

Jsem moc rád, že se akce povedla a myslím, že z jízdy do Drážďan se stane tradice. Jen asi změníme termín na nějaký dřívější, ať nemusíme jezdit v noci s čelovkama....

 

https://gopro.com/v/wlnMPqB27oln