Historie kol - na čem jsem jezdil

09.01.2021

Napsat tento článek mě napadlo, když jsem připravoval podklady pro bike fitting na web a našel jsem mnoho fotek kol, na kterých jsem historicky jezdil já i naši další závodníci v ČR.

Svět moderních technologií jde stále vpřed, vymýšlí se nové a lepší věci, které nám mají umožnit lepší výkon, méně námahy a více zábavy. Dnešní kola připomínají raketoplány a ceny za které se prodávají jsou na úrovní základní výbavy Škody Octavia. Pojďme se ale podívat, na čem se jezdilo v minulosti.

Triatlon dělám od roku 1994 a dobře si pamatuji, že kola na kterých se tenkrát jezdilo byly pro časovku naprosto nevhodné. Ale byli jsme rádi, že jsme měli vůbec nějaké. Tehdy byl fitting takový, že byl cíl na berany přimontovat hrazdu KUBOJ, nebo DAJ ( jiné nebyly) a posunout sedlo co nejvíce dopředu. Díky klasickým sedlovkám s negativním offsetem to ale moc nešlo a proto se sedlovky otáčely, ale aby byly použitelné, tak se musely pilníkem ,, upravit,, a opilovat. Jednou jsem takto závodil na lokálním duatlonu v Praze, přibíhal ke kolu, naskočil na něj a asi tušíte, jak to dopadlo. Sedlovka praskla a já musel ze závodu odstoupit, protože se mi nechtělo jet to celé ve stoje. To bylo asi naposledy, kdy jsem si takto upravoval kolo...

Fotky svých úplně prvních kol bohužel nemám, takže zde ne krátký popis...

SILNIČNÍ KOLA

1. Peugeot v Ultegřě ( myslím, že 8 speed ). Byla to klasická silnička na kterou jsem jen přidal hrazdu a jezdil jsem na tom dvě sezóny. Kolem roku 1990 byl stále problém sehnat lepší cyklistické vybavení a proto byla náhoda, že rodiče někde sehnaly toto kolo, které bylo na tu dobu velmi dobré a i lehké.

Jeden závod,a asi jeden z top obsazených, který jsem dohledal byl Mountain Man v Seefeldu 1993. Byl to závod série Pro tour, která byla před vytvořením světového poháru v krátkém triatlonu. Ano, byl to olympijský triatlon, ale díky Seefeldu to bylo 20 km sjezd a 20 km do kopce a pak na běhu několikrát výběh sjezdovky. Na startu byly tehdejší hvězdy jako Mark Allen, Mike Pigg, Wendy Inghram, Greg Welch a já, který jel závod v dešti s diskovým kolem :-) No myl jsem mladý, nezkušený a jak to asi dopadlo... sice je kvalita dědná, ale podívejte se na 15:30 minutu záznamu.... to bylo moje entre v profi triatlonu :-) (ale nebyl jsem sám, kdo spadnul)

2. ŠÍRER - to bylo kolo, které jsme dostali zapůjčené od oddílu TT Centrum. Prý to měl být triatlonový rám, ale tenkrát jsem se v tom moc nevyznal a nejsem schopný popsat, jestli byla stavba rámu nějak odlišná od silničního kola, nebo ne. Kolo bylo ale polepené samolepkami Laurin & Klement , protože bylo v jednání sponzorství s touto značkou.

3. FORT - s kola od této české značky jsem měl delší dobu. Začínal jsem na klasických silničních kolech a pak jim tam někde zbyl triatlonový speciál na 26 kolech v designu od B2. Toto kolo bylo lehké a jezdil jsem ho jednu sezónu. 26 kola jsem chtěl, protože je jezdili přední světoví triatloniosté jako Thomas Hellrigel, Jurgen Zack a Paula Newby-Fraser. Ta jednou jela Havaj dokonce na kolech 24 palcú a převodník už byl skoro stejně velký jako kola.

Triatlonový speciál Fort 26 palců s koly Spinergy. Představec a sedlovka Syncros. ( představec mi praskl za jízdy :-( )

4. DURATEC - triatlonový speciál na 26 kolech. No měl jsem ho jen pár měsíců, protože to nebylo moc dobré kolo. Vypadalo jako by bylo svařované z vodovodních trubek a bylo asi tak stejně těžké :-( Foto jsem bohužel nenašel.

5. AUTHOR - protože jsem začal jezdit v Author teamu, bylo jasné na čem budu jezdit. První kolo, co jsem jezdil byl klasický ocelový silniční rám. Kolo jsem jen vylepšil karbonovými ZIPPY a řazením na hrazdě. Nic dalšího tam vylepšit nešlo. Fotka je z mého provního IM v Klagenfurtu, kde jsem jel 8:43 a kolo jel někde kolem 4:50. Takže to šlo odjet i na tomhle :-)

Jako tréninkové kolo byl Author samozřejmě naprosto dostatečný. Zde je vidět kolo ze soustředění na Cran Canarii, které jsem absolvoval s klikami Power Cranks, které byly specifické v tom, že nutily šlapat stále do kolata a oběma nohama, jinak se kliky ,, rozhodily,, a musely se nastavit znovu do pozice 6h. Toto bylo velmi drsné ježdění. Ještě je mám u Martina Wheiseitla, takže si je zase někdy nainstaliji na kolo, abych si trochu užil...

Další kolo od Authora bylo již speciální triatlonové. ( opět nevím v čem a jestli se v Authoru inspirovali u jiných triatlonových značek ) ale kolo bylo stále velmi dlouhé a úhel sedlové trubky byl tipuje kolem 74°. Na tomto kole jsem odjel mnoho závodů, ale nebylo to kolo na které bych vzpomínal, že to bylo jedno z nejlepších kol co jsem kdy měl.

Ani ostatní naši závodníci na tom nebyli o moc lépe. Petr Vabroušek díky svým dvoum Ironmanským titulům měl již v zahraničí dobré jméno a byl schopný si domluvit kolo v USA. Pamatuji si, že to bylo karbonove CALFEE na kterém jezdil několik let.

Zde jede Petr již na kole Author, které sedlá stále.

Tomáš Petr byl celou jeho triatlonovou kariéru věrný klasickému silničnímu kolu. Zde je fotka z Kony v roce 2002. Ve srovnání s dnešními tpo závodníky, kteří mají pozici odladěnou ve větrném tunelu Tomáš vypadá jako silničář, který si dal na kolo hrazdu a jede časovku.

První opravdu triatlonový speciál jsem sponzorsky dostal od Cervela, které tehdy teprve začínalo a jeho zakladatelé Phill a Gerard jezdili obytňákem po závodech v Americe a prezentovali svoje kola. Na svoji první Havaj v roce 1999 mi na závod půjčili prototyp. Kolo mi poslali ještě do San Diega, kde jsem ho nastavil tak, abych na tom mohl jet a jel na něm cca 4x a pak v závodě. No dnes bych takovou blbost už neudělal, ale tehdy mi to stačilo a ten rok jsem na Havaji vyhrál.

zapůjčený prototyp od Cervela. 26 palcové kola... ale jelo to...

TRIATLONOVÉ KOLA

Díky vítězství na Havaji a pravidelným tréninkem v San Diegu jsem měl již mnohem snažší pozici ve vyjednávání s cyklistickými firmami. V roce 2000 jsem jel závodit na Ironman California na tratích v Camp Pendelton, kde jsem to velmi dobře znal a byl to skoro můj domácí závod. Bohužel mi kolo nepřišlo do závodu a já jsem si na závod půjčil z obchodu NYTRO nějaké, co měli k dispozici. Nebyla to žádná pecka, ale hliníkový rám Cannondale s drátovými koly Spinergy.

Ale i s tímto kolem jsem byl schopný zajet nejrychlejší kolo a celkově skončit na 5. místě. Bohužel jsem se celý závod držel na 2. místě až do poslední míle běhu, ale díky křečím na běhu ( neměl jsem solné tablety) jsem skončil až 5. Nicméně tento výsledek a nejrychlejší kolo ze všech byl argument aby mi majitelé Cervela dali k dispozici triatlonový speciál P3 na 26 kolech. To bylo jedno z nejlepších a také nejrychlejších kol co jsem kdy měl.

Díky tomuto kolu jsem jezdil velmi dobře a pravidleně jsem na zbytek startovního pole najel několik minut.

Kromě kola jsem začal využívat jako první u nás také integrované řídítka Vision Tech, které později koupil FSA. Ty byly sice aero, ale nebylo možné je moc nastavovat jak jsme nyní zvyklí, takže aero pozice byla dokonalá. Jen bylo potřeba si na ní zvyknout.

Po CERVELU jsem v roce 2003 jsem byl opět na tréninkovém kempu před Havají v San Diegu a řešil jsem co bych si mohl půjčit na závod. V obchodu měli mnoho kol a jedno co jsem zkoušel byl LOTUS, na kterém jel rekord v hodinovce Chris Boardman.

Na kole jsem jel několikrát, ale úplně nadšený jsem z něj ale nebyl. Kolo to bylo tuhé a aero, ale když jsem si dal za sedlo láhve s pitím a pak jsem jel na kole ze sedla, celé kolo se začalo kroutit a zadní brzda škrtala o kolo, což nebylo na závod žádoucí. Takže ač jsem se těšil, že to bude na závod super kolo , tak jsem si ho nevzal. ( dokonce se na něj těšil i Standa Bartůšek, se kterým jsem sdílel apartmán a když jsem dorazil do Kony, tak první co chtěl vědět, jestli je to ,, TO KOLO ,,)

Nakonec jsme se ale domluvili, že budu jezdit na kole FELT. Pamatuji si, že mi jeden den volal majitel, Jim Felt a chtěl vědět jak jsem velký a jak velký rám budu potřebovat.

V obchodě Nytro jsem si kolo doosadil a řešil jsem také jak velký převodník si mám vzít. Chtel jsem 54 zubů, ale poslední si předemnou vzal Chris McCormack,takže jsem si musel vzít větší, 55 zubů. ( asi neměl sílu :-) )

Toto kolo jsem měl několik let a později z něj udělal Authora, ale bylo to jedno z prvních aero kol na trhu. Myslím že na stejné kole jezdila i Michalle Jones.

Toto je Felt v edici ,, Authora ,, :-) ale na tomto kole jsem vyhrál IRONMANA V KOREJI. Kombinace zadní loukotě a předního aero kola od CORIMY byla optimální pro většinu závodů.

Další sponzorský speciál, který jsem měl z USA byl JAVELIN. Bylo to hliníkové kolo, které bylo díky možnostem sedlovky celkem variabilní. Zajímavé na tomto kole byly kliky od Rotoru. Tehdy jsem je měl sponzorsky a nebyly to jen převodníky jak je dnes známe a používáme, ale byly to celé kliky, které se otáčely elypticky. Tato fotografie je z Ironmanu JAPAN, kde jsem byl tuším na 8. místě.

Toto kolo jsem měl i při IRONMAN MALAYSIA, kde jsme si s Petrem Vabrouškem odskočili ze zimní přípravy a nakonec jsme oba byli na bedně. on 2 a já 3.

Po několika letech, kdy jsem moc nezávodil jsem si postavil nové kolo - Ridley Dean. Bylo aerodynamické a krásné, bohužel jsem si ho dlouho neužil. Asi po 2 týdněch mi vykradli garáž a ukradli všechny kola, takže jsem chvíli jen běhal:-)

Další kolo, které jsem měl byl STRANG. Nechal jsem si v Čínské továrně nastříkat pár rámů, které byly slušné a nestály moc a na kole jsem jezdil asi 2 roky.

Tento rám další sezónu začal pod svým brandem prodávat také Stevens...

Musím zpětně uznat, že to rám to byl dobrý. Jen byl problém s nastavením a nafitováním podložek řídítek, protože při použití více podleožek k rámu nebyly šrouby a muselo se improvizovat...

Zatím poslední přírůstek do rodiny závodních kol je TREK SPEED CONCEPT, který jsem si pořídil před svojí poslední účastí na Havaji v roce 2017.

Kolo je to samozřejmě top, ale je vidět, že od roku 2017 Trek neudělal žádný update kola ani nepřišel s žádnou novinkou narozdíl od konkurenčních značek.

Jedniné co by bylo asi nyní vhodné změnit je použítí diskových brzd, ale na druhou stranu Speed Concept je kolo na časovky a na Havaji kotoučové brzdy fakt potřeba nejsou:-)

Co hodnotím velmi pozitivně je možnost si dokoupit různé velikosti představců a tvarů hrazdy, takže i v případě změny majitele kola, nebo zásadní změny setupu je možné kolo nastavit podle potřeby.

Jinak to o kole pak není, ale jen o tréninku :-)

A nesmím zapomenout na úplně nejrychlejší kolo ( ale jen po rovině a z kopců :-) )

Když jsem s Markem Moflárem měl poprvé otestovat tandem měl jsem z toho trochu respekt. Nikdy jsem na tom nejel, měl jsem asi týden sundanou sádru po operaci paty a na tretře jsem si uříznul patu, abych se do ní vešel a k tomu za sebou nabušeného borce, který toho moc nevídí :-) Ale dopadlo to dobře.

Kolo jezdí opravdu velmi pěkně ( hlavně když jedete těžký převod ) a udržíte rychlost nad 40 km/h. I ve sjezdech to jede díky váze jezdců super.. No o něco hůře se s tím ale brzdí... chtělo by to kotoučové brzdy....

Vývoj kol jde neustále dopředu a je krásné vidět nové a nové kola, které jsou rychlejší, více aero a prodejci vám přesně spočítají kolik minut novým kolem ušetříte.

Jak tvrdím, tak rozdíl mezi silničním a triatlonovým kolem je cca 3 km/h vyšší průměr... Takže triatlonové kolo na vetšinu tratí je jednoznačně rychlejší.

Rozdíl ale mezi triatlonovými koly např. tento můj Trek Speed concept a novým Canyon už není zásadní. Může Vám ušetřit cca 5-10 minut ( za ideálních podmínek ) na Ironmanu,ale bude vás to stát přes 300 tisíc.

Kola jsou to nádherné, ale kdo nemá neomezený budget, tak mu spíše poslouží koupit si kvalitní SMART trenažér ( 20-30.000 .- ) a pak si platit trenéra ( cca 50.000Kč/sezóna ) a můžu Vám garantovat, že Vaše zrychlení nebude jen 5-10 minut, ale podle mých zkušeností 30-60 minut.