IRONMAN ITALY 2019

25.09.2019

O víkendu se konal IRONMAN ITALY, kde jsme měli zastoupení Davidem Štíbrem a Michalem Houškou.

Zatímco David zde závodil již vloni, pro Michala to byl premiérový IRONMAN!

Zde Vám přinášíme jejich pocity ze závodu:

 

Michal Houška:

Před rokem jsem se rozhodl, že se chci v triatlonu posunout dál. Dal jsem si jasný cíl pro rok 2019 úspěšně dokončit dlouhý Ironman. V triatlonu jsem poměrně nováček. První poloviční IM jsem absolvoval v roce 2016. Abych se na závod pořádně připravil našel jsem si trenéra. Oslovil jsem svého kamaráda z mládí Honzu Strangmüllera z tréninkové skupiny Road2kona .


Cíl byl jasný dokončit závod v čase pod 11 hod. Zvolil jsem Ironman v italské Cerviii, kam jsme směřovali celoroční úsilí. Ještě předtím , na začátku září jsem si vyzkoušel formu na polovičních tratích v Zell am See, kde jsem zajel osobáka a začal jsem tušit,že to bude dobré.


A teď už k samotnému závodu.


Do Itálie jsem přijel s celou rodinou ve středu večer abych se stihnul aklimatizovat na sobotu, kdy byl start.

Ve čtvrtek jsem si byl projet na kole obávaný výstup ve městě Bertinoro, abych nebyl překvapen jak vypadá výjezd a sjezd.

Před závodem jsem ještě s udělal projetí části tratě od depa abych nic nepodcenil a část trati jsem jel se svým parťákem Davidem Štíbrem. Ten den bylo také menší rozplavání, kdy na moři byly ještě poměrně velké vlny apak mě čekal ještě lehký výklus.

Den závodu budíček byl v 4:30. Depo bylo otevřené do 7 hod. tak jsem se tam včas dopravil abych si všechno stihnu nachystat a neměl nervy. Ráno byla poměrně zima okolo 10°C tak to nebylo moc příjemné, ale už pomalu vycházelo sluníčko tak to bylo takové hezké romantické ráno. Před startem jsme se ještě potkali s trenérem, řekli si pár důležitých informací jak mám co jet v jakých tepech a také posledních pár rad ke stravování. Na plavání jsem se postavil do koridoru s časem pod 1 hod. A už vše odstartovalo. Prvních asi 100 m se běželo mořem pak už se začalo konečně plavat.

Za mě bylo plavání poměrně snadné a hlavně rychlé moře mělo příjemných 22°C a všechno mi strašně rychle uteklo.

S orientací jsem neměl problémy bylo dost bojek na moři takže jsem se nikde neztrácel. Z vody jsem vylezl v čase 1:02, takže naprostá spokojenost a skoro 8 min. nad plánem.V klidu přibíhám do prvního depa, převlíkám se s neoprénu kousnu si do bagety se šunkou kterou jsem měl připravenou, nalézám kolo a vydávámse na 180 kilometrů.

Každý závodník se musel na začátku pro pléct několika kruhovými objezdy než vyjel z města. Trať byla rychlá a foukalo nám trošku proti.Byl jsem překvapen jak se mi jede dobře postupně jsem předjížděl jednoho závodníka za druhým a hlavně dbal na dodržování správné výživy a doplňování tekutin.Držel jsem si stále průměrnou rychlost 35 km/h. Na každém na každé občerstvovací stanici jsem si vzal banán a později i pití.Atmosféra během závodu byla úžasná všude spousty fanoušků musím říct že jsem si to užíval.

Od 150. kilometru už jsem se těšil až si sednu z kola, ale žádné trápení to naštěstí nebylo. Po sjezdu z hlavní trati nám to zbývalo 20 kilometrů do cíle to už jsem byl v euforii jaký mám dobrý čas a jak se mi dobře jede.

Dojíždím do depa a jsem nadšen, že jsem kolo zvládnul za 5:02. V depu už jsem byl úplně klidný navštívím i kadibudku převlíkám si boty a vydávám se vstříc maratonu.

Plán byl že to poběžím tempem kolem 5:10 rozběhnou to třeba na 4:50. Běželo se mi od začátku dobře až jsem byl sám překvapen jak rychle běžím.Neměl jsem naštěstí žádné zdravotní komplikace ani v břiše ani svalové. Bylo pro mě velmi důležité nastavit si svou hlavu tak abych všechno perfektně dokončil.

Na trati mi fandila celá rodina včetně trenéra. Bylo to velmi příjemné a povzbuzující. Běžely čtyři 10 kilometrové okruhy.Když jsem vbíhal do 3.kola už jsem se začal uvědomovat, že budu mít asi dobrý cílový čas ale pořád jsem se zdržel jasného plánu hlavně to bez problému dokončit.

Na 38. kilometru přišla menší krize ale spíše ve formě svalů a kloubů ale to už jsem věděl že už to mám opravdu kousek do cíle.

Když jsem Vybíhal do cílové rovinky emoce tekly proudem.

Všichni mi fandili a já věděl že moje premiéra bude velmi ale opravdu velmi úspěšná. Cílový čas 9:47!!!!!

Rád bych poděkoval celé rodině a trenérovi za to že mě všichni podporovali a dokázali mne na tento můj vrchol sezony perfektně připravit díky!

 

 

David Štíbr:

Race day Italy 2019

Spím docela dobře a protože bydlím přímo na startu, nařizuji budíka na 5.00 hod. Všechno mám už připravené do večera a tak žádná další zdržovačka . Vstává se mnou i Markéta a protože jsme poprvé po 7 letech na "dovolené" bez dětí, k tomu máme skvělou babičku, může celý dlouhý den absolvovat se mnou. K snídáni dávám vajíčka , pečivo, šunka, sýr. Chystáme ještě 4 mini tousty šunka- sýr. Po špatných zkušenostech se žaludkem si interně zakazuji brát víc než 3 gely . . Vyrážím do extrémně dlouhého depa, kontroluji kolo, dávám bidony a polorozdělávám jídlo ve žracáku, kontroluji tašky na věšáku. Máme sraz v 7 před hotelem , resp. u startu. Michal i Martin jsou tu přesně. Dorazí i Honza s rodinkou , který nás 10 měsíců s Michalem připravoval. Nálada je dobrá, Michal je vysmatej hodně , já s kamarádem Martinem, nervóznější. Sedíme v hale v hotelu, protože venku je ráno 10 stupňů, pár vtípků a Honza dávám pokyn, jděte se rozplavat - napustit a upravit neopren... a jděte dopředu.

 

Teplota vody je cca 21 stupňů.... a tak se to v té zimě dá:).... Stojíme v předním koridoru, holky jsou furt v kontaktu, jsem rád , že tam jsou, vidím i Honzu. Je fajn , že tam jsme 3 a kecáme. Naposledy si říkám, že prostě dodržím co mě řekl, drž to na AEP. Sám sobě si říkám :"neposer to" ( jako generálku jsem šel před 3 týdny 2- denní Gighatlon a šel jsem v prvním dnu výrazně přes doporučení to jít na AEP a po 6 hodinách jsem byl mrtvej) Neudělám stejnou chybu. Říkám si znova, co mě Honza řekl a jak jsme si to nastavili, věřím tomu. Plán: plavat 1:10 hod, kolo : držet 35 km /h t.j 5:08 hod a rozběhnout to pod 5, prý: "to vydržíš na půlku a pak to začne padat, ale pod 5:30 to nepadne. Splníš cíl pod 10:30"... uvidíš - ikdyž ta depa jsou dlouhá.

Start :

Ten nás rodzděluje ,ale startujeme ve 12 vteřinách. Michala vidím před sebou, jak běží co nejdál a po 100 m o něm nevím . První bojka je po 400 m a následuje 1100 m rovně. Dostal jsem pokyn nastavit timmer na hodinkách po 500 m, abych viděl jak plavu, ale není vidět vůbec nic. Podívám se až na bojce 1500 m a jsem tam za 25 minut. To odpovídá cca mé výkonnosti na půlce, protože v klidné slané vodě s gumou dokážu plavat půlku za 32 , tady se zase dost běželo, nedělám z toho žádné závěry. Nejsem dobrý plavec a po 2 km už mám problém držet směr a chybí tam plavecká síla, po poslední otočce mám problém s orientací a směrem největší a přidávám si klasicky metry navíc. Z vody za 1:11 a běžím dlouhý depo a prvně slyším Marketu s Honzou , tady, tady , vrať se se, kříčí z poza plotu. Slyším dobrý, dobrý je to podle plánu buď v klidu a ještě vnímám Míšu, která čeká na Martina. V depu jsem něco přes 6 minut.

Kolo :

Vím, že je to rovina,2 x s kopcem 2,1 km , který se musí jet trošku opatrně, ale znám to. Trať je rovinatá a největší problém může dělat vítr. Taky že jo a první km vedou přímo proti. Paradoksně mě to uklidňuje , protože to sedí dle předpovědi a jak se trať stočí, mělo by to být střídání větru z boku. Na 30 minutě se dostávám na požadovaný průměr 35 km, říkám si , tak tady zůstaneš až do konce. Kontroluji tepy , waty a pocitově jedu dost zadrženě, ne, prostě nepojedu, zůstanu přesně na AEP a mám pocit , že se flákám. Hlídám si pití a na bufetech , které jsou po 30 km beru vždy bidon isa a vody. Každých 40 minut chci do něčeho kousnou a střídám tyčky, bánány na bufetech a mám přece naše tousty od snídaně. S nima polknu i část ubrousku, který tam z jedné strany zůstal, ale určitě lepší než alobal. Před prvním stoupání najíždím v průměru 35,6 , nahoře to padá na 34 km/ h ,ale po sjezdu je to zase zpátky. Ve 2 kole to stále držím a ve stoupání najednou slyším Davko pojď ,pojď , je to dobrý drž to. Marketá s Míšou na trati, moc to potěšilo. Markéta na mě ještě křičí , že Michal je cca 7 minut před a Martin jede cca 4 minut za . Tak to si říkám, že jedou parádně. Pod kopcem ke mně jede Honza, na kole udělá nějaký fotečky a video a říká mi ještě jednou o klukách a že Michal jede výborně. Opakuje znovu, ať držím přesně plán. Závěr kola je proti větru, ale kolem mě se na posledních km nejede úplně čistě. Nehraju si jako jediný na Mirka Dušína a 12 metrů taky úplně nedržím. Cíl kola 5:08 přesně na plán .Druhé depo za 4:08

 

Běh :

 

Podrž to na půlku a pak to začne padat , zvoní mi v uších. První km a na hodinkách 4:37 / km. Dobrý nohy, jdou, říkám si . Běh má 4 kola po 10, 5 km a všude někdo fandí , navíc všude někdo fandí přímo mně. Díky trackeru všichni vidí, kde přesně každý je i jak je na tom s časem . Výborný, výborný slyším hned od holek, před mostem stojí Honza s rodinou , jak jseš na tom ? Dobrý odpovídám a už jen slyším, tak to drž . Na trati potkávám i Renatu s Petrem u cíle posledního kola, jak fandí. Holky Market s Míšou si nás hlídají,, potřebuji solné tablety“ Míša je má rezervní pro Martina ,ale dáváje Markétě, nejednou koukám, že mě Market předbíhá a křičí :dáš mi jako high five ( má strach, aby nebyl někde rozhodčí , že mě něco podává) Já ale čekám šroubovací ampule, kterém jsem je měl připravený a přitom mám v ruce nějaký igelitový pytlíček a ten padá na zem. Do prd….. slyším Markétu. Pouštím to z hlavy a za 15 vteřin koukám a Markéta mě předbíhá, což mě dost vyděsilo, protože jsem začal pochybovat o tom, že hodinky ukazují dobře. Doběhla mě a pytlík mám. Pak kontroluji hodinky a poprvé se na běhu směju. Běžím 4:50 na km a ona mě znova předběhla, dyť ona neběhá.??? Na dlouhé rovině podél moře vidím Péťu s Márou , nad hlavou transparenty a slyším Davko dáš to pod 10 paráda…. To mě dost zaskočilo, protože jsem na to upřímně vůbec nemyslel a chviličku je v hlavě červíček, jestli nepřepnout hodinky na celkový čas a vím , že je to 30 do cíle. Ne, nepodívám se tam, držím plán jsem tepově tak, jak to má být a budu zpomalovat, hned za 2 km jsem zase u Honzy a ten se ptá na tepy. Hlásím 130, to je ono, běžíš pod 4:50 km , drž to dál. V hlavě mám to co říkal, před závodem , na půlku to půjde pak budeš zpomalovat , ale nevím jak moc . Už to bolí, prvně jdu občerstvovačku někde kolem 17 km , tak abych se napil vícekrát, beru i iso , ajjj to je hnusný, to už nemůžu, to už mi nedělá dobře na žaludek. Jsem na půlmaratonu přesně 5:00 /km , dobře jsem tady,povídám si nahlas, válka začíná….. Dál už střídám jen colu a vodu , ale vím, že ještě něco potřebuji, něco dát musím, ale vaří se to ve mně. Dávám měsíček pomeranče a to je dobrý, tempo padá, ale ne moc. Tempo už pak lítá nahoru podle toho jak moc občerstvuji, problém žaludku se stupňuje, ale nic tragickýho, dávám bezpečností toiku, kde se nic neděje, ale furt jsem schopen se i po zastávce z 5:50 km vrátit na cca 5:30 na km a už vím, že to bude dobrý a splním plán 39-40 km jsem už ,,prošitej“ ,je tam buffet, je tam plno a celý ho procházím a v klidu už piju hodně colu + vodu, Jsem na poslední vracečce u cukrárny, před cílem, všude mraky lidí. Slyším spekera , jak hlasí lidi , ta jde do 2 kola , ten do 3… Slyším svoje jméno a speakra You go to finish line, podruhé a naposledy se na další 3 hodiny směju. Vbíhám na koberec , slyším češtinu, Renata s Petrem Šimánkem , superrrrrr, slyším Míšu a v dálce Marketu jak řve je to tam, ale nevidím jí, míjím druhého speakara a zařvu si z plných plic jooooooooooooooooooooooo. Celkovej čas 10:11,12 s( běh za 3:40) Dostávám placku a sedám hned za cílem na lavičku, tělo si vypíná a to total,... kolik vidíš prstů?Halloo, kolik vidíš prstů?Jak se jmenuješ? Ptá se zdravotník.Do toho slyším Davide, Davide, parťák Michal sedí kousek, tlačí do sebe jídlo a je úplně fresh. Je strašně štastnej a je to na něm moc vidět, já jsem taky strašně šťastnej ,ale vidět to na mě asi není. Vycházím ven ze stanu, tam už je Market, Honza s rodinou, Míša , objímá mě Market a hned po něm Honza:" dobře si to dal".

Mám zimnici jak prase, sunu se v doprovodu Market na hotel. Ona ještě kontroluje Martina, hele je někde tady . Počkáme na ně, zafandíme mu. Za chvilku ,ale už píplo, že je už v cíli. Tak jsem ho minuli. Já se dávám na pokoji dohromady ,na hodinu usínám. Za 2,5 hodiny už se setkáváme všichni v pizzerii. Všichni nadšení, Michal párádních 9:47, Já 10:11 a kamarád Martin 10:42… všichni výrazně pod plán. A myslím, že na nás byly pyšné i ty naše holky.

Na startu jsem si přál jít pod 10:30 a s výsledkem 10:11 jsem strašně spokojen.Za 10 měsíců tréninku pod vedení Honzy Strangmullera jsem se ušel kus cesty a chci jít po ní dál, zase to chci posunout ve všech 3 disciplínách dál a já ti Honzo neděkuji jen jako trénerovi , ale i za tvůj osobní přístup, který mě moc vyhovuje!

 

Závodu se zúčastnili také Lukáš Drbohlav a jeho partnerka Petra Krčmářová. Ti ale jeli střední a olympijský triatlon. Po závodě byli ale nadšení a již nyní plánují, že si příští rok protáhnou vzdálenosti na full IM a half! Super a moc gratulujeme!!!