Pavel Barabašev začal trénovat s ROAD 2 KONA v prosinci 2018. Od té doby udělal obrovský pokrok a zlepšuje se každým týdnem. Přitom stav, ve kterém byl na počátku trénování byl spíše průměrný. Je pro zbytek tréninkové skupiny obrovskou inspirací a motivací. Proto jsem mu položil pár otázek a myslím, že jeho cesta na Havaj bude inspirativní i pro Vás.
Pavle napiš mě něco o sobě. Jaké sporty jsi dělal v minulosti?
Jmenuji se Pavel Barabašev, pracuji ve stavebnictví, mám vlastní malou stavební firmu a jsem triatlonista V minulosti jsem se aktivně zabýval střelbou, praktickou střelbou a v posledních pěti letech střelbou z pneumatické pistole. Můj nejlepší výsledek na Mistrovství ČR v týmovém pořadí jsem obsadil třetí místo a 6. místo v osobním závodě.
V určitém okamžiku to pro mě ale nestačilo, chtěl jsem něco jiného, pohyb, rychlost, zvládnout něco, co každý nemůže ...
Jako junior jsem závodil na 400 metrů a nebyl jsem v tom špatný. (48 vteřin) Nechtěl jsem ale jenom běhat a přemýšlel jsem se, proč nezkusit triatlon. Bylo rozhodnuto.
Začal jsem sbírat informace o triatlonu a připravovat se na to, zakoupil jsem si knihu Bible Triatlete a začal trénovat. Už na konci září 2017 jsem šel na svůj první půlku a předtím jsem uběhnul Pražsky půlmaraton za 1 hodinu 55 minut.
Měl jsi nějaké zkušenosti s triatlonem?
V roce 2017 jsem jel prvního halfironmana (Pilman) a pro mě bylo peklo. Dokončil jsem ho, ale lezl jsem skoro poslední z vody a závod dokončil na konci startovního pole a uvědomil jsem si, že se musím připravovat jinak.
Začal jsem trénovat pravidelně a snažil jsem se na každém tréninku co nejvíce makat, ale nikdo mi nedal objektivní pohled na sebe a na to co a jak trénuji.
Jak jsi de dozvěděl o tréninkové skupině ROAD 2 KONA?
Náhodou, jsem viděl reklamu na jízdu Praha-Drážďany-Praha, který organizoval Road2Kona. Jel jsem jen půlku a taktak zvládnul dojet do Prahy. Bylo to 162 km. Díky účasti v této jízdě jsem se poprvé setkal s Janem Strangmullerem a skupinou Road2Kona.
Poté jsem se obrátil na Jana Strangmullera s žádostí o společný trénink plavaní, protože si myslím, že plavání je nejslabším prvkem v mojí přípravě.
Při setkání s Janem a konverzaci o mých touhách a plánech jsem byl přesvědčen, že jedno plavání nebude stačit a budete potřebovat komplexní přístup ke tréninkovému procesu. Souhlasil jsem a po pár dnech jsem byl na prvním tréninku R2K .
Jaké byly tvoje začátky?
První trénink, stejně jako následující tréninky, byly pro mě velmi obtížné, neuplaval jsem kraulem souvisle více než 50m. Musel jsem se zastavit na protější straně, chytit dech a plavat další bazén. Fakt to nebylo dobré.
Díky individuálnímu přístupu trenéra ke každému sportovci, (navzdory tomu, že na tréninku současně plavalo asi 7 lidí) jsem viděl obrovské zlepšení a progres. Chodil jsem 3x týdně a týdně naplaval cca 9000 metrů a bylo vidět, jak se zlepšuji. Již na konci ledna se mi podařilo zúčastnit se plavání 100 x 100 metrů! Byl jsem schopen plavat 100x 100 metrů tempem 2 minuty na 100 metrů. To byl signál, že jsem schopný se postupně připravit na delší závody.
Jak vnímáš tréninkovou skupinu? Jak tě přijali mezi sebe?
Zásadní roli má určitě trenér, ale bez podpory celého teamu Road2kona by to asi nebylo tak jednoduché. Ve sportovní skupině se shromáždili lidé s různými úrovněmi trénovanosti, časovými možnostmi, ale s jedním cílem, aby se stali lepšími, aby se pokusili překonat sami sebe. Každý z nich mě inspiroval svým příkladem, za co jsem jim velmi vděčný!
V čem vidíš konkrétní zlepšení?
Během zimního tréninku jsem mohl objektivně posoudit svůj pokrok v plavání a na jaře se začaly dostavovat i výsledky na kole a při běhu. Každým tréninkem se sám sebe překvapuji a je vidět, že půl roku systematického tréninku je vidět. Na jaře jsem byl schopný dát na kole Prahou - Lipno - 265 km, následující měsíc Praha - Drážďany - Praha - 365 km. Průměrná rychlost tréninku se zvýšila z 25 km/h na 30-32 km/h, VO2max při běhu vzrostl ze 47 ml/kg/min na 59 ml /kg/min a to za dobu 5 měsíců. I Aerobní a anaerobní prahy se významně změnily. N stejných tepech se tempo zrychlilo téměř na minutu z 5:15 min/km na 4:20 min/km.
To jsou určitě povzbudivé výsledky. A co závody? Co plánuješ?
V polovině června, mě kluci z týmu vyhecovali na halfironmana v Moritzburgu. Na závod jsem se s trenérem speciálně nepřipravoval. Týden před tím, jsme jeli z Prahy do Drážďan a zpět do Prahy - 365 km a přesto jsem byl s výsledkem velmi spokojen, a to i přes nedostatek zkušeností jsem dokázal zlepšit ve srovnání s rokem 2017 o téměř 1,5 hodiny. Zvládnul jsem závod za 5 hodin a 26 minut. Předchozí čas v této vzdálenosti je 6 hodin 57 minut.
Jaké jsou tvoje další cíle?
První je trénink, kde se chci dále zlepšovat. Díky tomu, že s R2K trénuji vše podle měsíčního plánu, tak se nemusím bát, že bych se přetrénoval, nebo naopak flákal. Jsem si jist, že bez společné práce s Road2Kona jsem nemohl dosáhnout takového pokroku v tak krátké době. V této sezoně mám plány zajet půlku blízko 5 hodin.
A co IRONMAN? Láká tě?
Ano, díky Road2Kona mám nový cíl…. Chci jet Ironmana a pak se začít připravovat na kvalifikaci na Konu. Chápu, že se nejedná o jednu sezónu, je to práce několik let, ale spolu s Janem Strangmullerem a skupinou Road2Kona je to dáme!
Co bys poradil ostatním lidem, kteří jsou ve stejné pozici jako jsi byl ty vloni?
Aby se nebály stanovit si cíl, a věřili, že toho můžou dosáhnout. Taky aby neplýtvali časem s neefektivními tréninkem. Podle mého názoru je hlavním zdrojem každého člověka je čas. Chcete-li ušetřit a utratit ho co nejefektivněji, tak si najděte dobrého trenéra, který má zkušenosti z praxe. Já jsem moc šťastný, že jsem se dostal do skupiny R2K a trenér Honza je jeden z nejlepších, muž, který nejen dokázal vyhrát Konu, ale také vícekrát potvrdil schopnost trénovat i ostatní, a jsem tomu příklad.
