Díky své dlouholeté závodní činnosti jsem měl tu čest závodit i trénovat s největšími Ironmanskými legendami, se kterými se občas potkávám na závodech, tréninkových kempech, nebo prostřednictvím FB.
Proto jsem připravil sérii článků, které budou spíše pro pamětníky a budou zaměřeny na bývalé, nebo stále aktivní závodníky, kteří jsou s Ironmanem a světem triatlonu spjati. První , s kým budete mít možnost se blíže seznámit je Thomas Hellriegel. ( 46 let )
S Thomasem jsem se poprvé ,, setkal,, při mém prvním soustředění na Tenerife v roce 1996, kdy tam najížděl pekelné dávky se Holgerem Lorenzem , viz rozhovor. Při výšlapu směr Villaflor (kopec cca 20 km) jsem ho zaregistroval o několik serpentin níže. On byl pro mě v tu dobu obrovská hvězda, protože jsem začínal spolupracovat se značkou ASICS a on byl jejich hlavní triatlonová star.
Netrvalo dlouho a Thomas a Holger nás docvakli a vesele pokračovali dál. Zkusil jsem se samozřejmě za ně zavěsit, ale asi tušíte, jak to dopadlo. Mě bylo cca 20 a byly to moje první kilometry v teple. Neuvisel jsem ani 100 m ???? Byl jsem mladý, nezkušený a hltal jsem všechny informace co top triatleti dělají a jak trénují. Na ME v krátkém triatlonu v německém Eichstaatu v roce 1994 jsem byl v rámci projektu DTU na soustředění mládeže a před závodem jsme měli možnost povečeřet s německým teamem. Thomas byl jeho součástí. Kromě jiného říkal, že je voda teplá a že se určitě plave bez neoprenu. Tak jsem si ho další den ani nebral. Bohužel jsem ale poznal, že on startoval v Elitě, kde neopreny byly skutečně zakázané a my jako open závod ho mít mohli.. no bad luck...
Další možnost, jak poznat Thomase trochu více bylo při soustředění na Lanzarote, kdy jsme v prosinci 2004 oba bydleli v La Santě a najížděli spolu základní objemy jak na kole, tak i v běhu. Zde jsem poznal, že to není nadčlověk a že za jeho úžasnými výsledky stojí hlavně neskutečná dřina a dlouhodobá práce. V prosinci jsem na tom byl tehdy možná lépe než on, ale na další soustředění po vánocích jsem neměl už peníze a tím pro mě tehdy slibně se rýsující příprava předčasně skončila.
Mezi Thomasovi největší úspěchy patří bezpochyby vítězství na Havaji v roce 1997 , kdy po dvou 2. místech z let 1995 a 1996 se dočkal vytouženého titulu.
Vždy byl výborný cyklista a obvykle si na kole vybudoval obrovský náskok, který pak doplnil během kolem 3 hodin. V roce 1995 měl Thomas na konci kola náskok 13 minut na Mark Allena ( kolo za 4:29), ale bohužel ani čas 2:58 mu na první místo nestačilo. V roce 1996 se musel sklonit před Luc Van Lierdem.
Nyní Thomase sleduji na FB a vypadá stále fit a v kondici. Položil jsem mu proto pár otázek:
Po dlouhou dobu jsi patřil mezi TOP triatlonisty na světě a mezi nejlepší cyklisty. Inspiroval jsi mnoho triatlonistů včetně mě. Kdy jsi ukončil tvojí aktivní triatlonovou kariéru?
Úplně jsem nepřestal. Stále se snažím trochu závodit pro radost. Tím myslím že abys to mohl dělat na top úrovni, tak to musíš opravdu mít rád a dávat tomu všechno. Nyní už takové ambice nemám, ale stále mě to baví.
Jaký byl tvůj nejlepší výsledek kariéry?
Samozřejmě KONA 1997, kdy se mi po dvou 2. místech povedlo konečně vyhrát, ale v Koně jsem byl 8x top 10 a byl jsem vždy perfektně připravený. Mnoho závodníků jezdí jen 1-2 závody v roce a myslím že je to pro ně snažší, než jezdit více závodů. Dnes je ale velmi obtížné se stále držet na špici, protože konkurence je nyní obrovská.
Jaké byly tvoje tréninkové objemy a kolik hodin jsi odtrénoval týdně v nejtěžších tréninkových blocích? Jsi známý jako ,,peklo na kole,, a vzpomínám si, že jsi jezdil přes 20.000Km ročně.
Ano, jezdil jsem přes 20.000km za sezónu, ale k tomu jsem i běhal 4800km za sezónu, což je myslím ještě těžší, než to kolo. Nejvíce jsem trénoval s Holgerem Lorenzem na Tenerife
(asi když mě tam potkal) a dali jsme tam 56 hodin tréninku, což bylo 1400 km na kole s více než 30.000 m nastoupených metrů!
Kde nyní žiješ a čím se živíš?
Stále žiji v Bruchsalu nedaleko Karlsruhe a živím se trénováním. Mám několik svěřenců na plavání a také na triatlon. Kromě toho také pořádám triatlonové kempy na Kanárských ostrovech.
Stále jsi ve velmi dobré formě. Letos v Koně jsi jel z Hila na Mn. Loa ( 4169m ) a nakonec to dalo 183 km a 3350m nastoupáno. Jak často trénuješ?
Tento sport miluji a baví mě se stále hýbat. Nejvíce mi ale pomůžou tréninkové kempy, kde najedu dostatek kilometrů, ze kterých pak v sezóně čerpám.
Většina triatletů dnes používá technické vychytávky jako je GPS,měřiče wattů nebo mobilní aplikace jako je STRAVA a GARMIN. V dobách tvé největší slávy nic z toho ještě neexistovalo. Jak se na tyto technické pomůcky díváš a co z toho používáš ty?
Používám GPS Garmin na kole a někdy na běhu a také měřič watů na kole. Myslím že měřič wattů je velmi dobrá pomůcka pro kontrolu intenzity tréninků, ale nelepší je to pro motivaci , když jezdím na kole sám, protože tam vidím watty a snažím se jet rychleji ????
Smyslem tréninku je se zlepšovat a posouvat se neustále vpřed. Při tréninku se ale občas dělají chyby, které vedou např. k přetrénování. Máš i ty nějakou podobnou zkušenost? Je něco, co by jsi dnes dělal jinak?
Ano, občas jsem to s tréninkem přeháněl a neměl cit pro to, abych trénoval méně a cítil se cool před závodem. Takže pak jsem do závodu šel unavený a ne zcela odpočinutý. Takže bych nyní před závodem asi více odpočíval.
Při pohledu na dnešní kola je vidět velký posun vpřed. Ty jsi jezdil na kole Centurion, což bylo hliníkové kolo, které vážilo tak 11 kilo. ( sám jsem ho také jezdil, takže to vím ) Vidíš nějaký velký rozdíl mezi vybavením dnes a tím, na čem jsi závodil? (Thomas držel rekord kola na Havaji 4:24. Letos byl zajet nový rekord 4.12,54.)
To se nedá vůbec srovnat! Největší rozdíl je váha kola. Moje kolo mělo přes 10 kilo a dnešní top kola jsou pod 8 kilo, což je znát. Zlepšily se také helmy, oblečení i kola, takže je to úplně jiná cyklistika.
Tenkrát nebyla aerokola a kola jsme si stavěli sami, nebo nám je stavěly v cyklistickém obchodě.
Používali jsme ráfek s 36 děrami a kolo vyplétali jen 18 ti dráty. Vždy jsme jednu díru vynechali. To byly naše první aero kole. s 36 dráty. Tenkrát jsem hodně experimentovali… Třeba s rámy na časovku. Chtěli jsme se dostat do aero pozice, tak jsme začali používat otočené sedlovky, které nám umožnili se posunout více dopředu. Nebo jsem do klasického rámu s rozměrem 28 palců dali dopředu 26 palcové kolo. To byla pecka. Sice to vypadalo děsně, ale když jsi na tom seděl, tak jsi měl pocit, že jedeš z kopce!
Tenkrát nebyl nikdo , kdo by s aero koly a jejich výrobou měl nějaké zkušenosti. Ani na Havaji ne. Tam se jezdilo na kolech s klasickými řídítky!
Máš v plánu se znovu postavit na start v Koně? Kde tě v příští sezóně můžeme vidět?
Havaj dám možná v agegroupu 50???? , ale příští rok budu spíše jezdit poloviční Ironmany. To je pro mě ideální vzdálenost. Takže když mě zdraví dovolí a budu fit, tak se můžeme potkat tam.
Thomasi díky za rozhovor a přejeme Ti mnoho zdraví a úspěchů do budoucna!
